Kdy doženeme Německo? zní v Česku oblíbená a často opakovaná otázka. Objevovat se začala po sametové revoluci, kdy se tuzemská ekonomika začala rychle zvedat po letech stagnace a úpadku. Spousta lidí si stejnou otázku pokládá i nyní v čase silného hospodářského růstu.

Ekonomové ovšem varují: tuzemská ekonomika v současnosti naráží na své limity, a aby se Češi mohli v životní úrovni Němcům rychleji přibližovat, musí vsadit na podobné recepty jako západní sousedé.

Jedním z nezbytných opatření je zvýšení produktivity práce, na kterém jsou německé úspěchy z velké části založeny. "Zvyšování efektivity a produktivity výroby je jedinou cestou do budoucna. Můžeme mluvit o digitalizaci, ale čeká nás ještě robotizace, v níž jsou jiné státy ještě daleko před námi. Pokud chceme dále růst, zvyšovat svou životní úroveň a mzdy, je to naše jediná cesta, jak se k takovým výsledkům dopracovat," říká hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.

101 robotů

na 10 tisíc zaměstnanců bylo předloni v českých podnicích podle Mezinárodní federace pro robotiku. V Německu byl počet robotů trojnásobný. Z 21 sledovaných vyspělých zemí je Česko v počtu robotů předposlední.

2,2 procenta

je podle metodiky Eurostatu míra nezaměstnanosti v Česku podle posledních čísel z dubna, což je nejnižší číslo z celé EU. V Německu s mnohem větším podílem robotů v průmyslu je nezaměstnanost po Maltě v unii třetí nejnižší – 3,4 procenta.

36 dolarů

je podle loňského šetření OECD přidaná hodnota práce českého pracovníka za jednu hodinu. Ze sousedních států jsou v tomto ukazateli nejlepší Němci. Za hodinu práce jeden Němec vyprodukuje hodnotu odpovídající 60 dolarům.

Česko dosud především sázelo na levnou pracovní sílu. Pro firmy bylo výhodnější nepořizovat si nové digitální technologie a tam, kde mohly nasadit stroje, vystačily si s levnějšími lidskými pracovníky. V době, kdy je takových lidí ale nedostatek, nemá podle odborníků tuzemský průmysl jinou možnost než vsadit na větší automatizaci. Ta by měla být zárukou kýženého nárůstu produktivity.

Mezinárodní srovnání ostatně udávají, že ekonomiky, jejichž průmysl se na roboty a digitální inovace spoléhá více, také vykazují vyšší produktivitu práce. Příkladem může být již zmiňované Německo nebo také Dánsko či Švédsko. Všechny tyto země v produktivitě přesahují průměr členských států EU. Česko oproti nim v tomto směru zaostává, protože produktivita tuzemských zaměstnanců podle posledních zveřejněných čísel Eurostatu dosahuje jen 80 procent unijního průměru.

Řada lidí se obává, že je nástup robotů a dalších digitálních novinek připraví o práci. "To je docela dobře možné. Spíše to ale bude tak, že se náplň lidské práce promění. Bude potřeba více lidí pro servis strojů a méně ve výrobě. Ukazuje se ovšem, že více nových míst nyní vzniká ve službách nežli v průmyslu. Lidé, kteří z výroby odcházejí, tedy uplatnění nalézají jinde," uvádí Navrátil.

Podle něj v budoucnu nebude Česko trápit ani tak problém s uplatněním lidí, jako spíše s tím, že budou firmám pracovníci kvůli klesající porodnosti chybět. "Do roku 2060 ubude podle Eurostatu podíl Čechů v produktivním věku o 12 procent. Je to, jako kdyby každý rok zmizelo jedno okresní město. Všechny tyhle lidi přitom nenahradíme imigranty. I proto má zefektivnění průmyslu a celé ekonomiky smysl," míní ekonom České spořitelny.

Zástupci průmyslu, kteří se zúčastnili konference HN s názvem Digitální praxe 4.0, se shodují na tom, že klíčové bude, jak se ke zmiňovaným rizikům postaví výrobní podniky jako tradiční tahouni české ekonomiky.

"Vezměte si, jak dosud čeští výrobci přistupují k inovacím. Pro většinu z nich vypadají tak, že si koupí lepší stroj ze zahraničí. Podstatné ale je nad modernizací přemýšlet koncepčně. Řada velkých zahraničních firem má oddělení inovací, která cíleně vyhledávají nové nápady. V Česku mi ale takový přístup chybí," říká Pavel Konečný ze společnosti Neuron Soundware, jehož firma se přes takové inovační oddělení dostala k práci pro Airbus.

Jiří Pavlík z konzultační firmy Deloitte zase upozorňuje na to, že firmy, které se do digitálních inovací pustí, nesmí zapomínat, že si musí zajistit potřebné odborníky. "Výrobci nyní potřebují hlavně IT odborníky. Myslíte si ale, že takoví lidé sní o práci třeba ve strojírenství? Výrobní firmy musí změnit svou image, aby takové odborníky dokázaly nalákat do svých řad," uvádí Pavlík.