Téměř každý čtvrtý kamion křižuje Evropu prázdný, protože nesežene náklad na cestu domů nebo mezi nakládkami. Ani zbývající tři čtvrtiny nákladních aut ovšem nebývají zcela naplněné. Málo vytížené vozy jsou velkým problémem evropské nákladní dopravy. To by ale mohly změnit start-upy, které vyvíjejí takzvané spediční aplikace.

Tyto nové nástroje dokážou díky internetu a algoritmům rychle a jednoduše propojit zákazníky přímo s dopravci. Ti tak mohou ke svému hlavnímu nákladu najít ještě další a tím více využijí kapacitu vozu. Výhodné je to i pro odesílatele, kterým stačí pár kliknutí a obdrží finální cenu. Ta navíc může být nižší o provizi zprostředkovateli.

Když chce v současnosti výrobní nebo obchodní firma odeslat své zboží, běžně si najímá spediční společnost. Její dispečeři pak přes telefon, e-maily či faxy vyhledají dopravce, zajistí potřebné dokumenty a zjistí cenu. Velká část těchto úkonů se ale dá automatizovat.

Logistika 4.0

Spediční aplikace, tedy automatizované propojování odesílatelů zboží a dopravců přes internet, nahrazují fyzického prostředníka.

Právě na tomto principu vzniklo v posledních letech ve Spojených státech několik start-upů, jako například Convoy nebo Trucker Path. Loni se pak začaly objevovat výrazněji i v Evropě. Do byznysu s internetovým propojením odesílatelů a dopravců vstupují rovněž velké technologické společnosti Uber nebo Amazon. Jeho spediční aplikace by se měla rozjet letos v létě.

Logistické a spediční koncerny vytušily riziko a zároveň obchodní potenciál a začaly do začínajících firem, které fungují podobně jako Uber v osobní dopravě, investovat. Asi největší akvizici na tomto poli realizoval americký podnik UPS, který předloni koupil za 1,8 miliardy dolarů firmu Coyote Logistics. Německý DB Schenker zase minulý rok podepsal exkluzivní smlouvu o spolupráci s americkým portálem uShip (blíže viz rozhovor na str. 19), německý koncern DHL pak nedávno spustil vlastní spediční platformu.

"Pokud se velkým logistickým firmám podaří, že budou fungovat rychle, efektivně a zároveň lidsky a nezhroutí se do bezejmenné e-platformy, pak jim zatleskám. Velké nebezpečí je v tom, že se firma odcizí," myslí si výkonný ředitel Svazu spedice a logistiky Petr Rožek.

Mezi několik start-upů, které v poslední době vznikly v Evropě, patří také InstaFreight. Ten pochází z dílny berlínské firmy Rocket Internet, která se zabývá rozjezdem nadějných internetových projektů. Byznysmodel InstaFreightu je založený na programu, který podle informací o přepravě nákladu, jež do systému zadá odesílatel zboží, hned vytvoří cenu. Zákazník pak může díky aplikaci v telefonu řidičů nákladních vozů sledovat ve svém chytrém telefonu, kde se jeho zásilka právě nachází. "Je to zjednodušení celého procesu," říká Alexander Palffy, manažer firmy InstaFreight.

Na opačné straně systému jsou pak dopravci. Když se do něj hlásí, zadávají informace o tom, jaký náklad chtějí svým vozem převážet a také do jakých destinací chtějí jezdit. Podle těchto preferencí jim pak spediční platforma automaticky nabízí volné zakázky za určitou cenu. A dopravci se mohou rozhodnout, jestli jsou ochotni přepravu realizovat. InstaFreight pak vydělává na rozdílu mezi cenou pro zákazníka a pro dopravce. 

Podobný projekt vznikl loni i v Česku. ShipVio působí v rámci inkubátoru start-upů podnikatele Karla Janečka. V prosinci spustilo plnou verzi aplikace a na jaro připravuje další vylepšení. Zakladatel ShipVia André Dravecký se kvůli tomu zúčastnil tréninkového programu v Silicon Valley, kde hledal inspiraci a investory.

Platforma funguje tak, že odesílatel specifikuje, jaké zboží potřebuje přepravit, a dopravci nabízejí v aukci cenu za převoz zásilky. Zákazník si pak vybere dopravní společnost podle ceny i hodnocení od ostatních uživatelů. ShipVio si za on-line zprostředkování bere tři až šest procent z ceny přepravy, což je stále mnohem méně než u klasické spedice.

Nápad vytvořit tento on-line nástroj dostal Dravecký v souvislosti s tím, že dopravci, hlavně ti menší, mívají problém vytížit celý prostor svých vozů. Během odpočinku nebo čekání na nakládku přitom mají čas si v aplikaci doplnění auta najít. Díky tomu dopravce na jednu jízdu víc vydělá a zároveň může nabídnout nižší cenu odesílatelům. "Podle dat od našich uživatelů ušetří 20 až 25 procent peněz oproti normálním cenám," tvrdí Dravecký.

Na rozdíl od Spojených států vznik spedičních aplikací Evropu ještě příliš nezasáhl. "Vznik softwaru s určitými prvky umělé inteligence probíhá i v jiných oborech. Není důvod, aby nezasáhl i elektronické obchodování v dopravním sektoru," připouští Martin Felix, mluvčí sdružení autodopravců ČESMAD Bohemia. "Myslím, že se naši dopravci s tímto fenoménem rychle sblíží, tak jako je tomu s elektronickými burzami nákladů, které před několika málo lety také působily jako sci-fi."

Takzvané burzy nákladů propojují odesílatele zboží a dopravce podobně jako digitální spediční platformy. Jsou to ale spíš jakési virtuální nástěnky s inzercí, přičemž další vyřizování přepravy probíhá opět do značné míry po telefonu a e-mailu. Burzy nákladů si ale za léta fungování získaly pevné postavení na trhu a mnoho zákazníků. Pro start-upy vyvíjející spediční aplikace jsou tak dnes velkým konkurentem.

"Jsou na trhu kolem dvaceti let, takže objemy zakázek mají větší. My ale věříme, že je během pár let dokážeme dohnat. Dá se to přirovnat k tomu, že oni jsou Nokia a my přicházíme s iPhonem," říká André Dravecký.

Digitální objednávání přeprav má ale i řadu úskalí, která limitují jeho další rozvoj. Ne každý transport lze dnes zprostředkovat automaticky, protože vyžaduje koordinaci více druhů přepravy nebo speciální vybavení či dokumenty.